SATANSKÁ BIBLE
ÚVOD
Důvodem k napsání této knihy byla skutečnost, že až na pár výjimek nebyly všechny traktáty,
studie, všechny "tajné" zaklínací knihy, všechna "velká díla" pojednávající o magii ničím jiným
než svatouškovským podvodem - provinilým žvaněním a esoterickým plácáním kronikářů
magických nauk, neschopných či neochotných podat objektivní pohled na věc. Autoru za
autorem se ve snaze vyjádřit základní myšlenky "černé a bílé magie" podařilo pouze celý
problém zamlžit tak, že každý adept černokněžnictví nakonec přihlouple zkouší štěstí s deskou
Ouija, stoupá si doprostřed pentagramu a čeká, až se zjeví démon, odevzdaně vrhá věštebnými
činkami I-Ting jako tvrdými preclíky, míchá karty, aby předpověděl budoucnost,jež ztratila
jakýkoli význam, navštěvuje semináře, které slibují zlomit ego - přičemž to samé mu udělají i s
peněženkou - a zpravidla ze sebe v očích těch, kteří vědí, dělá naprostého blázna!
Pravý mág ví, že regály označené heslem "okultní magie" přetékají křehkými troskami
vyděšených myslí a nemohoucích těl, metafyzickými deníky sebeklamu a oblbujícími soupisy
zásad východního mysticismu. Příliš dlouho bylo téma satanské magie opracováváno
vyjevenými novináři držícími se cesty ctnosti.
Stará literatura, jako vedlejší produkt mozků, hryzaných strachem a prohrou byla nevědomky
napsána na podporu těch, kdo skutečně ovládají Zemi a ze svých pekelných trůnů se hlasitě a
radostně smějí.
Tyto svazky plné otřepaných mylných informací a falešných proroctví jsou podpalem, díky
němuž šlehají plameny pekel jasněji.
V této knize naleznete pravdu - a fantazii. Jedna podmiňuje druhou; chápejte je takové, jaké
jsou. To, co poznáte, nebude vždy zrovna příjemné; ale zato se: vám otevřou oči!
Zde vám předkládám, Satanské myšlení, podané z pravého Satanského pohledu.
Satanova církev
San Francisco, Valpuržina noc, l968
10
PROLOG
Bohové cesty ctnosti se po celé věky na Zemi pouze hašteřili a hádali. Každé z těchto božstev se
společně se svými knězi a služebníky pokoušelo najít ve vlastních lžích nějakou moudrost.
Doba ledová v náboženském myšlení může ve velkém plánu lidské existence trvat pouze
omezený čas. Bohové poskvrněné moudrosti si odžili svou ságu a po tisíc let byli skutečností.
Každý měl svou vlastní "božskou" cestu do ráje a obviňoval ostatní z kacířství a duchovních
prohřešků. Prsten Niebelungů nese věčné prokletí - ale jen proto, že ti, kdo jej hledají, uvažují v
pojmech dobra a zla - přičemž sami jsou přirozeně vždycky dobří. Bohové minulosti se stali
svými vlastními ďábly, aby mohli žít. Aby naplnili svatostánky a zaplatili hypotéky na chrámy,
hrají jejich duchovní přihlouplou hru s Ďáblem. Běda, příliš dlouho se obírali spravedlnosti;
takže ďáblové v jejich podání jsou ubozí a neschopní. V bratrské jednotě si proto podávají ruce
a v zoufalství kráčí do Valhaly na poslední velký ekumenický koncil. V rmutu soumrak bohů
blíží se. Havrani noci se rozlétli, aby přivolali Lokiho, který podpálí Valhalu žhnoucím
trojzubcem Inferna. Soumrak je dokonán. Z noci se zrodila zář nového dne a povstal Lucifer,
aby znovu vyhlásil: Toto je éra Satanova! Satan vládne, Zemi! Bohové nespravedlivých jsou
mrtvi. Toto je jitro magie a neposkvrněné moudrosti. TĚLO zvítězilo a velká Církev bude
vybudována a zasvěcena jeho jménu. Spása člověka již nebude záviset na odříkání a zapírání
sebe sama. Vejde ve známost, že svět těla, svět žijících má být nejlepší přípravou k věčným
rozkoším!
REGIE SATANAS!
AVE SATANAS!
SLÁVA SATANOVI!
11
SATANSKÉ DEVATERO
1. Satan znamená ukájení choutek, nikoli odříkání!
2. Satan znamená živoucí existenci, nikoli vymyšlené spirituální báchorky!
3. Satan znamená neposkvrněnou moudrost, nikoli pokrytecký sebeklam!
4. Satan znamená laskavost k těm, kdo ji zasluhují, nikoli lásku, vyplýtvanou na nevděčníky!
5. Satan znamená pomstu, nikoli nastavení druhé tváře!
6. Satan znamená odpovědnost vůči odpovědným, nikoli péči o psychické upíry!
7. Satan znamená člověka jako pouhé zvíře, někdy lepšího, mnohem častěji však horšího než ti,
co kráčejí po čtyřech, člověka, jenž se díky "božskému duchovnímu a intelektuálnímu vývoji"
stal nejzkaženějším zvířetem!
8. Satan znamená všechny takzvané hříchy, jelikož vedou k fyzickému, mentálnímu nebo
emočnímu uspokojení!
9. Satan je nejlepším přítelem, jakého kdy církev měla, jelikož ji po celá ta léta pomáhal
udržovat v chodu!
12
(OHEŇ)
KNIHA SATANOVA
INFERNÁLNÍ INVEKTIVITA
První kniha Satanské Bible není ani tak pokusem o rouhání,jako spíše vyhlášením něčeho, co
můžeme označit jako projev ďábelského rozhořčení. Ďábel byl vytrvale a bez zábran napadán
muži oddanými Bohu. Na rozdíl od mluvčích Pána spravedlivých neměl Kníže temnot nikdy
možnost, ani v literatuře, vyjádřit svůj názor. Ti, kdo v minulých dobách hřímali z kazatelen,
mohli vymezit dobro a zlo, jak se jim zlíbilo, a s potěšením zatratili - verbálně a občas i fyzicky -
každého, kdo nesouhlasil s jejich výmysly. Jejich řečičky o křesťanské lásce vztažené na Jeho
Pekelné Veličenstvo se stávají prázdnou přetvářkou, a vzhledem ke zřejmé skutečnosti, že bez
satanského nepřítele by se jejich náboženství zhroutila, jsou navíc nespravedlivé. Je smutné, že
alegorické postavě, která má největší podíl na úspěchu spirituálních náboženství, je
prokazováno tak málo křesťanské lásky a že je systematicky tupena - těmi, kdo s falešným
nadšením kážou o pravidlech fair play! Za celá staletí, kdy se snažili Ďábla ukřičet, nikdy
nezařval na ty, kdo ho očerňují. Vždy zůstal gentlemanem, zatímco ti, které podporuje, běsní a
pateticky pokřikují. Ukázal se jako vzor hodný následování. Nyní má ale pocit, že nadešel čas
důrazně se ozvat. Usoudil, že konečně nastala doba, aby dostal, co mu náleží. Nudné knihy
plné pokryteckých zásad už dávno nikdo nepotřebuje. K tomu, abychom se znovu naučili
Zákonu džungle, postačí stručný, bezohledný, jízlivý výpad. Každý verš je inferno. Každé slovo
ohnivý jazyk. Plameny Pekel šlehají s nelítostnou prudkostí ... a očišťují! Čtěte a poznejte
Zákon.
13
KNIHA SATANOVA
I.
1. V této vyprahlé divočině oceli a kamene pozvedám svůj hlas, byste slyšeli. Volám k východu i
k západu. Na sever i na jih dávám znamení,jež ohlašuje: smrt slabochům, blahobyt silným!
2. Otevřete oči, byste pozřeli, ó lidé prohnilých-myslí a slyšte, vy milióny svedené na
nesprávnou cestu!
3. Neboť vystupuji, abych zpochybnil moudrost světa; podrobně prozkoumal "zákony" lidské i
"Boží".
4. Žádám zdůvodnění vašeho zlatého pravidla chování (tj. nečiň druhému, co nechceš, aby jiní
tobě činili, pozn. překl.) a ptám se na všechna proč a proto vašeho desatera.
5. Neskláním se před žádnou z vašich tištěných model. Ten, který v desateru přikazuje ne, je
mým smrtelným nepřítelem!
6. Omočím ukazovák ve vodnaté krvi vašeho šíleného nemohoucího spasitele a napíšu nad jeho
trny zdrásané obočí: PRAVÝ kníže zla - král otroků!
7. Žádná otřepaná lež pro mně nemůže být pravdou; žádné svazující dogma neochromí mé
pero.
8. Odpoutám se od všech konvencí, které nevedou k úspěchu a štěstí zde na Zemi.
9. V tvrdém výpadu pozvednu korouhev silných!
10. Popatřím do skelného oka vašeho hrůzostrašného Jehovy a vytahám ho za vousy; pozvednu
širočinu a rozpoltím mu lebku vyžranou červy!
11. Odstřelím úděsné myšlenky filozoficky obílených hrobů a s trpkým hněvem se budu smát!
II.
1. Popatřte na krucifix, (lat. = to, co je upevněno na kříži, tj. spodobnění Krista, pozn. překl.) co
symbolizuje? Ztělesnění ubohosti a neschopnosti, visící na kříži.
2. Zkoumám vše a pochybuji o všem. Stojím před rozpadávajícími se přikrášlenými fasádami
vašich nejnadutějších morálních dogmat a napíšu na ně písmem spalujícího pohrdání a
výsměchu: Hle! Toť vše jen podvod a klam!
3. Shromážděte se kol mne, Ó vy, kteří vzdorujete smrti, a Zem sama bude navždy vaše, abyste
ji měli v držení.
4. Příliš dlouho směla mrtvá ruka zneplodňovat živoucí myšlení!
5. Příliš dlouho bylo falešnými proroky zaměňováno správné a špatné, dobro a zlo!
6. Žádná víra nesmí být přijímána na základě božské autority. O náboženstvích je nutno
pochybovat. Žádné mravní dogma nesmí být považováno za daně - žádný standard či měřítko
nesmí být zbožněny. Mravní zásady samy o sobě nejsou posvátné. Stejně jako dřevěné modly v
dávných dobách jsou i ony výtvorem lidských rukou. Co člověk stvořil, může také zničit!
7. Ten, kdož váhá uvěřit všemu, je obdařen značnou inteligencí, neboť víra v jeden falešný
princip je počátkem vší pošetilosti.
8. Hlavním úkolem nové doby je vždy vyzdvihnout ty, kteří vymezí její svobody a povedou ji k
hmotnému úspěchu - kteří servou řezavé zámky a i řetězy mrtvého zvyku, jež vždy brání
zdravému vývoji. Teorie a myšlenky, které mohly pro naše předky znamenat život, naději a
svobodu, mohou dnes pro nás představovat zkázu, otroctví a hanbu!
9. S měnícím se životním prostředím nezůstává žádný lidský ideál jistý!
10. Kdykoli si lež zbuduje trůn, nechť je bez lítosti a žalu napadána, neboť pod vládou falše se
nemůže nikomu dařit dobře.
11. Nechť jsou tradiční sofismata svržena z trůnu, vykořeněna, spálena a zničena, neboť
představují trvalou hrozbu veškeré nefalšované ušlechtilosti myšlení a jednání!
12. Prokáže-li se u kterékoliv údajné pravdy, že není ničím, než pouhou báchorkou, nechť je
bez dlouhých cirátů uvržena v nejzazší temnotu, mezi mrtvé bohy, mrtvé říše, mrtvé filozofie a
další zbytečnou veteš a haraburdí!
13. Nejnebezpečnější ze všech lží, které kdy byly dosaženy na trůn, je posvěcená, privilegovaná
lež - lež, o níž každý věří, že je vzorem pravdy. Je plodnou matkou všech dalších všeobecně
rozšířených omylů a falešných představ. Je to strom pošetilosti s hlavou hydry a tisícem
kořenů. Je společenskou rakovinou!
14
14. Lež, o které se ví, že je lží, je již zpola vymýcena, ale lež, kterou i inteligentní lidé přijímají
jako skutečnost, - lež, která byla malému dítěti vštípena v matčině klíně, je nebezpečnější než
plíživá morová rána a daleko hůř se s ní bojuje!
15. Všeobecně rozšířené lži byly vždy nejmocnějším nepřítelem osobní svobody jednotlivce.
Existuje pouze jediný možný přístup: vyříznout je, až k samému jádru, jako rakovinné nádory.
Vymýtit je, aby se nemohly dále šířit. Zničit je, jinak zničí ony nás!
III.
1. Miluj svého bližního bylo vyhlášeno za nejvyšší zákon, ale jaká moc tak rozhodla? Na jaké
logicky zdůvodněné autoritě se zakládá evangelium lásky? Proč bych neměl nenávidět své
nepřátele - kdybych je miloval, nevydával bych se jim na milost?
2. Je přirozené, aby si nepřátelé činili dobro - a CO JE VLASTNĚ DOBRO?
3. Může rozeřvaná a zkrvavěná oběť milovat krví zbrocené tesáky, které ji rvou, úd po údu?
4. Nejsme jeden jako druhý díky svým instinktům dravá zvířata? Pokud by lidé přestali požírat
jeden druhého, mohli by dál žít?
5. Nejsou chtíč a pohlavní touha pouze pravdivějším výrazem k popsání lásky, pokud se
vztahuje k zachování rodu? Není láska podbízivého Písma svatého pouhým eufemismem pro
sexuální aktivitu; nebo snad velký učitel oslavoval eunuchy?
6. Milujte své nepřátele, a čiňte dobro těm, kteří Vás nenávidí a využívají - není to
opovrženíhodná filozofie kokršpaněla, který se lísá, když ho nakopnete?
7. Nenáviďte své nepřátele celým srdcem, a jestliže vás někdo udeří do tváře, PRÁSKNĚTE ho
přes druhou! Zbijte ho po hnátech a bedrech, neboť sebezáchova je nejvyšším zákonem!
8. Ten, kdo nastaví druhou tvář, je zbabělý pes!
9. Oplácejte ránu ranou, pohrdání pohrdáním, odsouzení odsouzením a k tomu štědře přidané
úroky z úroků. Oko za oko, zub za zub, vždy čtyrnásobně, stonásobně! Staňte se pro svého
protivníka zosobněním hrůzy, a až vám půjde z cesty, bude o něco moudřejší a bude mít o čem
přemítat. Tak si získáte respekt mezi všemi stavy a váš duch – váš nesmrtelný duch - bude žít,
ne v nějakém nedosažitelném ráji, ale v hlavách a tělech těch,jejichž respekt jste si získali.
IV.
1. Život je velká radost - smrt velké odříkání. Proto si užijte života co nejvíce - TEĎ HNED!
2. Neexistuje žádné zářivé nebe věčné blaženosti ani žádné peklo, kde by se smažili hříšníci.
Náš den útrap je právě teď! Právě teď je náš den radosti! Pravě teď máme příležitost! Zvolte si
tento den, tuto hodinu, neboť žádný spasitel neexistuje!
3. Rci svému vlastnímu srdci: Jsem sám sobě spasitelem.
4. Postav se do cesty těm, kteří tě pronásledují. Nechť jsou ti, kteří pracují na tvé zkáze,
uvrženi do zmatku a hanby. Nech je být, jak plevy před smrští, a když padnou, raduj se z
vlastního vykoupení.
5. Všechny tvé kosti pak hrdě řeknou, Kdo se mi vyrovná? Nebyl jsem snad příliš mocným
sokem svým nepřátelům? Neosvobodil jsem se SÁM, vlastním rozumem a tělem?
V.
1. Blahoslaveni silní. neboť jejich bude Země - prokleti slabí, neboť se jim dostane jha!
2. Blahoslaveni mocní, neboť oni budou chováni v úctě mezi lidmi - prokleti slabí, neboť budou
vyhlazeni!
3. Blahoslaveni troufalí, neboť oni budou pany světa - prokleti pokorní, neboť budou ušlapáni
pod rozeklanými kopyty!
4. Blahoslaveni vítězní, neboť vítězství je základem práva - prokleti porazení, neboť budou
provždy otroky!
5. Blahoslaveni ti, kteří vládnou železnou rukou, neboť slabí před nimi prchnou - prokleti
chudí duchem, neboť bude na ně pliváno!
6. Blahoslaveni ti, kteří se vzpírají smrti, neboť jejich dny na Zemi budou dlouhé - prokleti ti,
kteří vzhlížejí k plnějšímu životu v záhrobí, neboť se ztratí mezi mnohými!
7. Blahoslaveni ti, kteří ničí falešnou naději, neboť oni jsou pravými Mesiáši - prokleti ti, kteří
se klaní Bohu, neboť budou ostříháni jako ovce!
15
8. Blahoslaveni hrdinové, neboť jim se dostane velkého pokladu - prokleti ti, kteří věří v dobro
a zlo, neboť se bojí stínů!
9. Blahoslaveni ti, kteří věří v to, co je pro ně nejlepší, neboť jejich mysl nebude nikdy
zastrašena - prokleti beránci Boží, neboť jim bude puštěno žilou, až budou bledší než sníh!
10. Blahoslavený ten, kdo má pár nepřátel, neboť ti z něj učiní hrdinu - proklet ten, který činí
jiným dobro a oni se mu v oplátku vyšklebují, neboť bude opovrhován!
11. Blahoslaveni ti, kteří jsou obdařeni mocnou myslí, neboť oni si osedlají smršť - prokleti ti,
kteří ve svém učení vydávají lež za pravdu a pravdu za lež, neboť jsou hnusní!
12. Třikrát prokleti slabí, jejichž nejistota z nich činí otroky, neboť budou sloužit a trpět!
13. Anděl sebeklamu sídlí v duších počestných - věčný plamen moci nabyté skrze radost dlí v
těle Satanisty!
16
(VZDUCH)
KNIHA LUCIFEROVA
OSVÍCENÍ
Římský bůh Lucifer byl nositelem světla, duchem vzduchu, personifikací osvícení. V křesťanské
mytologii se stal synonymem zla. Nic jiného se od náboženství, které udržuje svou existenci
mlhavými definicemi a falešnými hodnotami, ani čekat nedalo. Nastal čas uvést vše na
správnou míru. Falešné moralizování a okultní nesmysly je třeba opravit. Většinu příběhů a
her o Ďáblovi, i když jsou třeba zábavné, je nutno označit za zastaralé absurdity, jimiž také
skutečně jsou. Bylo řečeno: Pravda osvobodí člověka. Jenže pravda sama o sobě ještě nikoho
neosvobodila. Emancipaci ducha mohou přinést pouze POCHYBY. Bez obdivuhodného prvku
pochybování by byla brána, jíž prochází pravda, pevně uzavřena a odolávala by bušení třeba
tisíce Luciferů. Nepřekvapuje, že Písmo svaté mluví o Vládci pekel jako o otci lží- nádherný
příklad převráceného hodnocení osobnosti. Pokud máme uvěřit teologickému obvinění, že
Ďábel zosobňuje podvod a lež, pak musíme zákonitě souhlasit, že to byl ON, NIKOLIV BŮH,
KDO ZAVEDL VEŠKERÁ DUCHOVNÍ NÁBOŽENSTVÍ A NAPSAL BIBLE SVATÉ! Když navazuje
jedna pochyba na druhou, bublina, která se nafoukla dlouho hromaděnými falešnými
představami, hrozí prasknutím. Pro ty, kteří již začali pochybovat o domnělých pravdách, je
tato kniha zjevením. Pak Lucifer povstane. Nyní je čas pochybovat! Bublina lží praská a zvuk,
který vydává, je řevem celého světa!
17
ZATYKAČ
HLEDÁ SE: BŮH
MRTVÍ NEBO ŽIVÝ
Jednou z obecně rozšířených mylných představ je, že satanista nevěří v Boha. Pojem Boha tak,
jak ho vykládají lidé, se v průběhu času natolik změnil, že satanista jednoduše přijímá tu
definici, která mu nejlépe vyhovuje. Člověk si vždy vytvářel své bohy, a ne oni jeho. Pro někoho
je Bůh laskavý - pro jiného děsivý. Satanista chápe Boha - ať už je nazýván jakkoli či ať je
bezejmenný - jako rovnovážný faktor v přírodě, který nesouvisí s utrpením. Tato mocná sila,
která prostupuje universum a udržuje ho v rovnováze, je příliš neosobní, než aby se starala o
štěstí či bídu tvorů z masa a kostí, kteří obývají tuto kouli plnou podlosti a špíny.
Každý, kdo truchlí nad ztrátou milované osoby, by ji určitě raději viděl ve svém náručí než v
Božích rukou. Místo toho jsou falešně utěšováni knězem, který jim tvrdí: Byla to vůle boží, má
drahá, nebo Teď je v rukou Božích, synu. Podobné fráze by se pánbíčkářům moc hodily, aby
mohli omlouvat Boží nemilosrdnost a přimhuřovat nad ní oko. Pokud Bůh skutečně má ve své
moci vše, a je tak dobrotivý, jak se předpokládá, proč tedy dopouští, aby se podobné věci děly?
Je na čase, aby se pánbíčkáři přestali uchylovat ke svým biblím a knihám přikázání, kdykoliv
chtějí něco potvrdit nebo vyvrátit, ospravedlnit, zatratit nebo vyložit.
Satanista si uvědomuje, že za vše může člověk a princip akce reakce vesmíru, a nenamlouvá si,
že by za tím stál někdo jiný. Přestaneme skládat ruce v klín a přijímat osud, aniž bychom se
pokusili něco s tím udělat - jen proto, že je to psáno v kapitole té a té, v tom a v tom žalmu - a
basta! Satanista ví, že modlení nepomáhá - ve skutečnosti naopak zmenšuje vyhlídky na
úspěch, neboť ti, kdo jsou oddáni zbožnosti, až příliš často skládají ruce v klín a modlí se, aby
došlo ke změně, jíž by vlastní aktivitou dosáhli daleko rychleji!
Satanista se vyhýbá výrazům jako naděje a modlitba, neboť vyjadřují obavy. Pokud věříme a
modlíme se, aby se něco stalo, nebudeme jednat pozitivně, tak, aby se to skutečně stalo.
Satanista si uvědomuje, že o vše, čeho se mu dostane, se sám přičinil, a místo modlení k Bohu
bere situaci do svých rukou. Pozitivní myšlení a pozitivní jednání nesou ovoce.
Stejně jako se satanista nemodlí k Bohu o pomoc, nesnaží se vymodlit si odpuštění za špatné
činy. Pokud vyznavač jiného náboženství spáchá špatný skutek, modlí se k Bohu a žádá
odpuštění, nebo se vyzpovídá nějakému prostředníku a požádá ho, aby se modlil k Bohu za
odpuštění jeho hříchů. Satanistovi je jasné, že modlením nic nezmůže a zpovídáním se jinému
člověku dosáhne ještě méně - a nadto je to pokořující.
Jestliže udělá satanista něco špatného, uvědomí si, že chybovat je zcela přirozené - a pokud
svého činu skutečně lituje, vezme si z něj ponaučení a dá si pozor, aby něco takového již nikdy
neudělal. Pokud svého skutku upřímně nelituje a ví, že se ho dopustí znovu, především se
nemá co zpovídat a žádat odpuštění. Přesně tak to ale chodí. Lidé se zpovídají ze svých hříchů,
aby ulehčili svědomí - a mohli bez starostí jít a znovu páchat hříchy, obvykle tytéž.
Je tolik rozličných interpretací Boha, v obvyklém slova smyslu, kolik je typů lidí. Představy
sahají od víry v Boha, který je jakousi vágní univerzální kosmickou myslí, až po antropomorfní
božstvo s bílým plnovousem a sandály, které má přehled o veškerém konání každého z nás.
Osobní interpretace Boha se značně liší dokonce i v rámci daného náboženství. Některá
náboženství zacházejí tak daleko, že každého, kdo patří k jiné náboženské sektě než jejich
vlastní, označují za kacíře, a to dokonce i v případech, kdy se celkové učení a podoby zbožnosti
téměř neliší. Katolíci například věří, že protestanti jsou odsouzeni do pekel jen z toho prostého
důvodu, že nepatří do katolické církve. Stejně tak mnoho odštěpených křesťanských skupin,
jako jsou evangelíci či revivalistická církev věří, že katolíci jsou pohané vzývající dřevěné nebo
kamenné modly. (Kristus je zobrazován tak, aby se co nejvíce podobal tomu, kdo se mu klaní, a
přesto křesťané kritizují pohany, že uctívají kamenné nebo dřevěné modly.) Židům bylo vždy
spíláno do Ďáblů.
I když všechna tato náboženství mají v podstatě téhož Boha, každé považuje zvyky ostatních za
zavrženíhodné. Pánbíčkáři se k dovršení všeho dokonce MODLÍ jeden za druhého! K bratrům,
kteří jdou souběžnou cestou ctnosti, chovají opovržení jen proto, že jejich náboženství má jinou
nálepku, a toto nepřátelství je třeba nějakým způsobem vybít. Nejlépe prostřednictvím
modlitby! Skvělý způsob, jak zdvořile a se samolibým úsměvem říci: Nenávidím vás do morku
kostí! Průhledně zamaskovaný trik, známý jako modlitba za nepřátele! Modlitba za nepřítele
není nic než laciný vztek, a navíc hodně podřadné kvality!
18
Pokud existuje ve způsobu uctívání Boha tolik křiklavých rozporů, kolik rozdílných interpretací
Boha tedy může být a kdo má vlastně pravdu?
Všem zbožným vyznavačům stezky ctnosti jde hlavně o to, zalíbit se Bohu a zajistit si tak po
smrti přijetí u otevřených Nebeských bran. I když někdo nežil podle přikázání, přesto může v
poslední minutě zavolat ke svému smrtelnému loži duchovního, aby mu poskytl poslední
rozhřešení. Kněz nebo pastor se přižene poklusem, aby to s Bohem srovnal a postaral se, aby
jeho propustka do nebeského království byla v pořádku. (Jezidiové, sekta uctívačů Ďábla, mají
na věc rozdílný názor. Věří, že Bůh je všemocný, ale také všeodpouštějící, a na základě toho se
domnívají, že je to Ďábel, komu se musí zalíbit, neboť on vládne zde na Zemi jejich životy. Věří
tak silně, že jim Bůh po posledním zaopatření odpustí všechny hříchy, že během života
nepociťují potřebu brát ohledy na jeho názor.)
Mnoho lidí dnes nedokáže racionálně přijímat křesťanství se všemi rozpory tak, jak bylo
praktikováno v minulosti. Začínají pochybovat o existenci Boha v křesťanském pojetí. Začali si
proto říkat křesťanští ateisté. Křesťanská bible je skutečně plná rozporů; co však může být
rozpornější než pojem křesťanský ateista?
Pokud prominentní křesťanští ideologové odmítají starou interpretaci Boha, jak můžeme od
jejich stoupenců očekávat, že se budou držet dřívější náboženské tradice?
Vzhledem k debatám, je-li Bůh mrtev či ne, by si měl brzy - pokud ovšem není mrtev - začít
platit pojištění na důchod!
19
BOHEM, KTERÉHO CHRÁNÍTE, MŮŽETE BÝT VY SAMI
Veškerá náboženství duchovní povahy jsou výtvorem člověka. Člověk vytvořil celý systém bohů
pouze svým materiálním mozkem jen proto, že má ego, které nedokáže přijmout, musel ho
zvnějšnit v nějakém velkém duchovním výmyslu, kterému říká Bůh.
Bůh může všechno, co je člověku zakázáno - zabíjet lidi, konat zázraky jen pro svou potěchu,
ovládat jiné bez jakékoli odpovědnosti atd. Pokud člověk takového boha potřebuje a uznává ho,
uctívá svůj vlastní výmysl. Tím vlastně ZPROSTŘEDKOVANĚ UCTÍVÁ ČLOVĚKA, KTERÝ BOHA
VYMYSLEL. Není tedy rozumnější klanět se bohu, kterého si stvořil podle vlastních emočních
potřeb - bohu, který nejlépe zosobňuje konkrétní pozemskou a tělesnou bytost, obdařenou
takovým duševním potenciálem, že dokázala vymyslet boha?
Pokud člověk trvá na zvnějšnění svého pravého já v podobě Boha, proč se bát svého pravého já
v podobě Boha - proč velebením Boha vynášet své vlastní já - proč být dále ztělesňován Bohem,
když nejde o nic jiného, než ÚČASTNIT SE RITUÁLU A NÁBOŽENSKÝCH OBŘADŮ
PROVÁDĚNÝCH V JEHO JMÉNU?
Rituál a dogma člověk sice potřebuje, ale nikde není psáno, že pokud se chce podílet na
rituálním a náboženském obřadu prováděném ve jménu Božím, potřebuje k tomu zvnějšněného
Boha! Co když člověk při zaplňování propasti mezi sebou a svým Bohem vidí, jak se démon
hrdosti plíží dál - ztělesnění Lucifera, objevující se přímo v jeho středu? Nemůže již o sobě
uvažovat jako o tvoru, rozděleném na dvě části, tělesnou a duchovní, ale vidí, jak se prolínají,
načež ke své nezměrné hrůze zjišťuje, že jsou pouze tělesné - A VŽDY BYLY! Pak buďto den za
dnem k smrti nenávidí sám sex, anebo se raduje, že je tím, čím je!
Jestliže nenávidí sám sebe, zkoumá nové a složitější duchovní cesty k osvícení a doufá, že se
bude moci znovu rozdvojit při hledání mocnějších, ještě lépe vymyšlených bohů, aby ztrestal
svou ubohou, politováníhodnou tělesnou schránku. Jestliže přijme sám sebe, a přitom pochopí,
že rituál a obřad jsou důležité triky náboženství, jež si sám vymyslel, aby udržoval svou víru v
lež, pak může jeho víru v pravdu živit STEJNÁ FORMA RITUÁLU - pradávná slavnost, která
dodá jeho vědomí vznešenosti vlastního bytí další opodstatnění.
Až se člověk přiblíží sám sobě a vzdálí se Bohu, všechna lživá víra vyvane a on se přiblíží
Ďáblu. Pokud Ďábel představuje právě toto a pokud člověk žije svůj život v chrámu Ďáblově a
Satanova energie hýbe jeho svaly, potom buď prchne před žvaněním a šťouráním počestných,
nebo stane hrdě na tajných místech Země, a bude svou satanskou mocí ovládat davy pošetilců,
dokud nenastane onen den, kdy bude moci vystoupit a slavnostně vyhlásit: JSEM SATANISTA!
SKLOŇTE SE, NEBOŤ JÁ JSEM NEJVYŠŠÍM ZTĚLESNĚNÍM LIDSKÉHO ŽIVOTA!
20
NĚKOLIK FAKT O NADCHÁZEJÍCÍM VĚKU SATANISMU
Sedm smrtelných hříchů podle křesťanské církve jsou: chamtivost, pýcha, závist, zloba,
obžerství, smilstvo a lenost. Satanismus se těchto hříchů zastává, neboť všechny vedou k
tělesnému, duševnímu nebo emočnímu uspokojení.
Satanista ví, že na chamtivosti není nic špatného, znamená pouze, že někdo chce ještě víc, než
má. Závist znamená, že se zájmem pohlížíme na majetek druhých a toužíme získat podobné
věci pro sebe. Závist a chamtivost jsou motivačními silami ctižádosti - bez ní by se těžko dalo
dosáhnout něčeho významného. Obžerství neznamená nic jiného, než že jíte víc, než je třeba,
abyste se udrželi při životě. Když se přejídáte a hrozí vám obezita, další hřích - pýcha - vás
přiměje, abyste se snažili vypadat tak, abyste znovu získali ztracenou sebeúctu.
Každý, kdo si koupí nějakou část oděvu za jiným účelem, než je zakrytí těla a jeho ochrana
proti nepříznivým živlům, se prohřešil pýchou. Satanisté se často setkávají s posměváčky, kteří
jsou proti takovému škatulkování. Tyto posměváčky je třeba upozornit, že jedna či více částí
oděvu, které nosí, nejsou nutné k ochraně proti zimě. Na této zemi není jediný člověk, který by
se nějakým způsobem nezdobil. Satanista pouze poukazuje, že jakákoliv ozdoba na těle
posměváčka svědčí o tom, že i on zhřešil pýchou. Nehledě na to, kolika slovy cynik racionálně
popisuje svou svobodu, je stále ověšen znaky pýchy.
Nechuť k rannímu vstávání znamená, že hřešíte leností. Pokud budete ležet v posteli
dostatečně dlouho, zjistíte, že pácháte další hřích - smilstvo. I sotva znatelné vzbuzení sexuální
touhy znamená provinit se smilstvem. Příroda, aby pojistila rozmnožování lidstva, učinila z
pohlavní touhy nejsilnější instinkt, hned po pudu sebezáchovy. Když si to křesťanská církev
uvědomila, udělala ze soulože prvotní hřích. Tak dosáhla toho, že se hříchu nikdo nevyhne.
Samotná vaše existence je důsledkem hříchu - prvotního hříchu!
Nejsilnější instinkt každé živé bytosti je pud sebezáchovy, který nás přivádí k poslednímu ze
sedmi smrtelných hříchů - ke zlobě. Není to snad náš pud sebezáchovy, který se probudí, když
nám někdo ubližuje a my se tak rozzlobíme, že jsme schopni bránit se dalšímu napadení?
Satanista se drží hesla: Udeří-li tě někdo do tváře, práskni ho přes druhou! Ať nezůstane žádné
zlo neztrestáno. Stůjte jako v cestě lev - buďte nebezpeční i jako poražení!
Jelikož přirozené instinkty vedou člověka ke hříchu, všichni jsou hříšníci, a všichni hříšníci
přijdou do pekla. Pokud se všichni dostanou do pekla, setkáte se tam se všemi přáteli. Nebe
musí být zabydleno pěkně divnými tvory, kteří žili pouze proto, aby se dostali někam, kde
budou moci navěky drnkat na harfy.
Časy se změnily. Náboženští vůdci již nehlásají, že veškeré naše přirozené konáni je hříšné. Již
si nemyslíme, že sex je odporný - nebo že být pyšný sám na sebe je hanebné - nebo že chtít
něco, co patří jinému, je nemravné. Přirozeně že ne, časy se přece změnily! Jestli chcete důkaz
jen si všimněte, jak jsou dnes církve tolerantní. Vždyť dělají všechno, co hlásáte.
Podobná prohlášení slyší satanisté v jednom kuse a vřele souhlasí. ALE, pokud se svět natolik
změnil, proč se tedy dál držet nitek umírající víry? Jestliže se mnoho náboženství zříká
vlastních posvátných knih, jelikož jsou zastaralé, a hlásají myšlenky satanismu, proč je tedy
nenazvat pravým jménem - satanismus? Rozhodně by to bylo méně pokrytecké.
Poslední dobou došlo k pokusu zlidštit duchovní koncepci křesťanství. Používá těch
nejokatějších prostředků, které nemají s duchovnem nic společného. Latinské mše jsou nyní
slouženy v domácích jazycích, což pouze umožnilo snadněji prokouknout celý ten nesmysl.
Obřad byl zároveň oloupen o svou esoterickou podstatu, která je v souladu s principy dogmatu.
Emoční reakci je daleko snazší vyvolat slovy a frázemi, jimž nikdo nerozumí, než prohlášeními,
o kterých musí pochybovat i ten nejhloupější člověk, když je slyší v jazyce, jemuž rozumí.
Kdyby kněží a duchovní použili před sto lety prostředky, kterými se dnes snaží zaplnit kostely,
byli by nařčeni z kacířství, bylo by jim spíláno do ďáblů, často by byli i pronásledováni; zcela
jistě by byli bez okolků exkomunikováni. Pánbíčkáři naříkají: Musíme držet krok s dobou!
Zapomínají však, že díky limitujícím faktorům a hluboce zakořeněných principům nemohou
"řádná" náboženství nikdy dojít změny, která by vycházela vstříc potřebám člověka.
Dřívější náboženství vždy symbolizovala duchovní podstatu člověka. Věnovala přitom malý
nebo žádný zájem jeho světským či fyzickým potřebám. Tento život pokládala pouze za něco
pomíjivého a tělo za pouhou skořápku; fyzickou rozkoš za něco nepodstatného a bolest za
užitečnou přípravu na Boží království. Pokrytectví vyjde krásně najevo, když počestní provedou
ve svém náboženství změny, aby udrželi krok s přirozenou proměnou lidí! Křesťanství může
sloužit plně pouze tehdy, stane-li se tím, čím je NYNÍ satanismus.
2
pochvala
(Dark Hole, 14. 3. 2013 16:52)